Článek z MFDNES (http://mfdnes.idnes.cz).
16.1. 2002 POSLEDNÍ STRANA - strana 8

Tvůrce Spejbla by oslavil výročí

Generace dětí i dospělých mají už léta příležitost zasmát se povedeným kouskům rodinného tandemu Spejbla a Hurvínka. Jejich obří dřeváky, o nic menší uši, otcova ňoumovitost a synovo "cháchá" se staly poznávacím znamením, které neodmyslitelně patří k jedněm z nejslavnějších Čechů. Možná už méně se ví, že jejich tvůrcem je strakonický rodák Josef Skupa, jehož 110. výročí narození připadá právě na dnešní den.

Přestože tito dva mudrlanti jsou už "pěkně starým kusem lipového dřeva", jejich generačním sporům a zasvěcenému filozofování o životě jsou schopni stále stejně dobře porozumět Japonci, jihoameričtí Indiáni, Eskymáci i boháči v arabských emirátech. Josef Skupa také jistě netušil, že oba protagonisté se v plné svěžesti dožijí důchodového věku, přičemž bdít nad nimi bude v osobě Martina Kláska už jejich třetí "taťulda".

Loutky ho fascinovaly již od raného mládí

Osud tomu snad chtěl, že rodina budoucího profesora a národního umělce zakotvila po několikerém stěhování v Plzni, ve městě proslulém loutkářskou tradicí. Josef Skupa už v dětství s oblibou bavil své kamarády loutkovým divadélkem, jehož základem byli Kašpárek a rytíř, které mu kdysi darovala babička. Z papíru si vytvářel další figurky, vymýšlel i dekorace a hry. Ve škole premiantem zrovna nebyl, ale vynikal například v kreslení nebo ve fyzice. Po maturitě se stal posluchačem pražské Uměleckoprůmyslové školy. Traduje se, že Skupa si již za dob studií črtal na okrajích stránek z dlouhé chvíle portrét jakési absurdní postavičky. Když přišla první světová válka, vyměnil civil za uniformu. Měl však štěstí, loutkovými představeními si získal sympatie důstojníků, takže fronta mu nehrozila.

Trnka: Nebýt jeho, nepoznal bych divadlo

Jeho talent byl znám už i v branži, vytvářel výpravy pro plzeňské Městské divadlo a posléze pracoval v loutkovém divadle Karla Nováka, kde se dobře uplatnil hned v několika profesích. Jistý čas si pobyl i v kreslírně Škodových závodů, v období 1919 až 1930 působil jako profesor kreslení a matematiky. Jedním z jeho žáků byl i slavný Jiří Trnka. "Nebýt Skupy, snad by se ze mne byl stal malíř, ale nikdy bych se nedostal k divadlu ani k loutkám," vzpomínal na svůj vzor. V roce 1920 vytvořil řezbářský mistr Karel Nosek podle Skupova návrhu loutku Spejbla - sólisty, pro něhož je příznačné, že do všeho rád "vrtá". V souboru byl také dlouho jen jakousi trpěnou bizarností.

Hurvínek se měl jmenovat pikantněji

První Hurvínkovy divadelní krůčky (1926) zase halí pikantnosti kolem jména. Původně se měl prý psát s počátečním písmenem "K", neboť Spejbl ho měl zplodit s ženou nevalné pověsti. Také paní Jiřina Skupová, jemná a kultivovaná to dáma, když ho poprvé uviděla, měla jej prý nazvat "zkurvínkem". První profesionální loutkovou scénu nového typu založil Josef Skupa po ukončení své učitelské dráhy v roce 1930. Spejblovic rodinka se ještě téhož roku rozrostla o Hurvínkovu kamarádku Máničku a psa Žeryka. V období německé okupace skončil Skupa za protifašistický odboj ve vězení a loutky v trezoru, po válce se novým útočištěm Divadla Spejbla a Hurvínka stala Praha. Josef Skupa si ještě na Silvestra roku 1956 zahrál v představení "Spejbl na Venuši" a 8. ledna následujícího roku zemřel. Je pochován v Plzni, která na jeho počest pořádá od roku 1967 divadelní festival Skupova Plzeň.

Svého nástupce si Skupa vychoval sám

Dědice si Skupa vychoval sám. Čtyřiadvacetiletý mladík Miloš Kirschner po boku "starého", jak se kolegy nechával Skupa titulovat, alternoval jeho role a postupně přebral celý repertoár. Právě z jeho iniciativy byl v roce 1971 u Spejblů posílen "ženský prvek", a to příchodem Mániččiny pedantické bábinky alias paní Kateřiny. Nyní v podání ředitelky, scenáristky a režisérky Divadla Spejbla a Hurvínka Heleny Štáchové. Miloš Kirschner, který šéfoval uměleckému souboru celých jedenačtyřicet let, zemřel po dlouhé a těžké nemoci 2. července 1996 ve věku nedožitých sedmdesátin. Pod jeho vedením promluvili Spejbl s Hurvínkem na více než dvou tisících představeních ve třiadvaceti zemích čtyř kontinentů celkem sedmnácti jazyky. Nebylo tajemstvím, že na Kirschnerově zdravotním stavu se negativně "podepsaly" starosti s nuceným vystěhováním divadélka z hasičského domu na Vinohradech, kde sídlilo od roku 1945, do poněkud vzdálených Dejvic. Stejně jako Skupa si i Kirschner vypiplal svého nástupce. Je jím Martin Klásek, který k loutkařině u Kirschnera přičichl už začátkem 70. let jako jevištní technik na zájezdech do Německa. V roce 1974 si poprvé zahrál Hurvínka, když Kirschner, stejně jako kdysi u něj Skupa, ocenil jeho fistulku. Za Spejbla hovořil Klásek poprvé v roce 1982 a od listopadové revoluce jezdí na všechny zahraniční zájezdy. Také on zvládá cizí jazyky, hrál německy, rusky, anglicky, španělsky a norsky.

NÁSTUPCI

Dnešní představitel Spejbla a Hurvínka Milan Klásek (vlevo), vedle jeho učitel a zároveň Skupův žák Miloš Kirschner.

JOSEF SKUPA

Geniální loutkoherec, který zplodil jedny z nejznámějších Čechů světa - Spejbla a Hurvínka.

Autor: MARKÉTA VESELÁ, ČTK